HOME / FRANTIŠEK KURKA
FRANTIŠEK KURKA
Přesuňme se zpět v čase až k samým začátkům tohoto sportu v našich zemích. Až sem totiž sahá vzpomínka na dost možná největší český pólistický úspěch v mezinárodním měřítku. Současně životní příběh Františka Kurky odráží turbulentní časy první poloviny dvacátého století.
Nejen vlastní, ale i sdílené vzpomínky na svého otci Františka Kurku nám vypověděl jeho syn Ing. Michal Kurka, který nás oslovil poté, co si na našem webu všiml článků o legendách českého póla, které jsme uveřejňovali. Kontaktoval náš sekretariát a pozval nás do svého domu v lesích ve Vráži, kde nám o svém otci vyprávěl.
Úvodem je třeba zmínit, že i vypravěč příběhu je ve svých 75 letech správný Sparťan, dříve závodní plavec, trenér plavání v Axe, plavčík v podolském bazénu, a také nadšený hráč vodního póla, když například v roce 1962 získal v dorostu titul mistra za tým SK Slavie Praha.
Ale náš rozhovor jsme věnovali především jeho otci, panu Františkovi Kurkovi, který se narodil v Praze 23. září 1903. Měl mladšího bratra Matěje, později ženu Marii a po II. světové válce, v roce 1946, se jim narodil syn Michal.
Bydlel s rodiči v Praze v Celetné ulici a po válce v domě v lesích ve Vráží, který patří rodině dodnes. Chtěl být vojákem, ale kvůli neuvěřitelné administrativní chybě a shodě jmen s pozdějším generálem Kurkou Aloisem nebyl do pravidelné armády přijat. Zůstal poručíkem v záloze. Studoval VŠCHT, kterou přerušil v době olympiád, a pak už se ke studiu nevrátil. Od mládí byl členem Sokola, který byl v tomto období jedním z nositelů zásad a hodnot zdravého rozvoje člověka, jichž by se měl sportovec držet. Později i v pozici funkcionáře. Pracoval v obchodě v Soukenické ulici, kde před válkou prodával látky. Po válce, až do své smrti, vedl prodejnu TEP v Radlické ulici. Věnoval se sportu, především plavání, a hlavně vodnímu pólu.
Již od útlého věku bylo zjevné, že se jednalo o pohybově velice nadané dítě. Srdce ho vždycky táhlo k vodě, a tak se časem i v Sokole, v Barákově župě, propracoval do představenstva pro plavecké sporty. Jeho velkou vášní bylo plavání, kterému se dlouho a úspěšně závodně věnoval, a přes své známosti na bazéně se dostal k vodnímu pólu. Právě v období jeho dospívání zaznamenaly plavecké sporty v Čechách velký boom a František Kurka se zařadil k hlavním tvářím počátků českého vodního póla, především AC Sparty, které byl i léta kapitánem.
Jak víme, vůbec první pólistický zápas na našem území se odehrál v roce 1913. V rybníku u branických ledáren se utkaly týmy z plaveckých oddílů AC Sparta Praha a SK Podolí. Hrálo se dvakrát třicet minut a nikomu z hráčů se nepodařilo rozvlnit sítě soupeře. Bezbranková remíza však zájem diváků o vodní pólo neoslabila, a tak se o týden později hrálo odvetné utkání, ve kterém Sparta zvítězila 3:0. Zápas byl velkým lákadlem a zápolení prvních českých pólistů sledovalo několik tisíc lidí (údajně 4000).
Ve středu Evropy, zdecimované I. světovou válkou a pandemií španělské chřipky, se ovšem organizovaná soutěž začala hrát až v roce 1919. Sparta se rovnou zařadila k nejúspěšnějším týmům. V meziválečném období získala hned čtyři ze svých celkových pěti titulů mistra ČR (v letech 1922, 1923, 1933 a 1938). Na prvních třech titulech se podílel i František Kurka. Jakožto člen Sokola a závodní plavec těžil ze své fyzické připravenosti a plavecké zdatnosti. Rychle se stal oporou týmu a svými výkony se probojoval i do národního týmu tehdejšího Československa.
V pouhých dvaceti letech si tak zahrál na olympijských hrách 1924 v Paříži. Československá výprava se ale do Paříže nejela pouze zúčastnit. Úvodní výhry nad Řeckem (6:1) a Irskem (4:2) posunuly náš tým do druhé fáze turnaje, kde však nestačil na Belgii (1:5) a Maďarsko (0:7) a musel vzít zavděk šestému místu. Jedná se ale o nejlepší umístění v dějinách našeho národního týmu, leč proud času tuto vzpomínku smyl z paměti mnohých. Nutno dodat, že i za šesté místo se tehdy rozdělovaly medaile, ale ta už se v rodinném archívu Michala Kůrky bohužel nedochovala. V olympijském týmu z roku 1924 byl mimochodem náhradníkem i jeho bratr Matěj Kůrka, který však do hry nezasáhl.
Zlatá medaile zůstala ve Francii, stříbro si odvezl tým Belgie a na třetí příčce se umístily Spojené státy americké. Dominance jugoslávských zemí a Maďarska byla ještě v nedohlednu. Za Československo na turnaji nastoupili: Ladislav Ankert, František Franěk, František Kurka, Hugo Klempfner, Josef Tomášek, Jiří Reitman, Vojtěch Neményi, Jan Hora a František Vacín.
František Kůrka byl jedním z nejmladších hráčů národního mužstva. Na turnaji se střelecky neprosadil, ale získané zkušenosti využíval v dalších letech, k nelibosti obránců, k pravidelnému skórování, a zařadil se mezi prominentní postavy československé pólistické soutěže. Po celou kariéru zůstal věrný pražské Spartě. Při sledování vodního póla před sto lety by člověk možná ani nepoznal, že se jedná o stejný sport. Hra se tehdy výrazně lišila v mnoha aspektech, ale vždy se jednalo o velmi tvrdou hru, o čemž svědčí i to, že Františku Kůrkovi byly pravděpodobně při hře přeraženy tři žebra, jak se později zjistilo.
V roce 1934 ukončil František Kurka svou pólistickou kariéru. Hned o rok později dostal od AC Sparta Praha vyznamenání za svou činnost. Pro tak věrného sparťanského srdcaře se jistě jednalo o velké zadostiučinění. Coby Sokol zastával František Kůrka ideály slušné a fér hry. Byl velkým vlastencem a velmi těžce nesl Německou okupaci, během které se výrazně zhoršilo jeho zdraví. Z rodinného vyprávění víme, že se pravděpodobně celou válku skrýval v Chrustenických lesích. Pravděpodobně byl i členem odboje, protože mnoho let po válce syn Michal Kurka objevil v domě ve Vráži, kde otec do své smrti s manželkou Marií po válce bydlel, před gestapem ukrývanou starou válečnou zásobu zbraní a nábojů ukrytou v holubníku. Následný komunistický puč v roce 1948 zdravotně nalomeného Františka Kurku zdrtil a projevil se na jeho zdraví ještě negativnějším způsobem. Strádání a stres zkrátili podle Michala Kůrky život jeho otce o hezkých pár let. František Kurka zemřel na rakovinu plic 19. července 1952 ve věku pouhých čtyřiceti osmi let.
Zanechal po sobě manželku Marii a již zmiňovaného syna Michala, kterému bylo v době úmrtí otce pouhých 6 let. Zůstali sami, téměř bez prostředků. Samozřejmě díky tehdejšímu komunistickému systému, který pozůstalým po bývalém členu představenstva Sokola a vlastenci, bez potvrzené a prověřené minulosti nenabízel žádnou podporu. Navíc, ani na žádost o prezidentskou milost, nebyl paní Marii přiznán tehdejším prezidentem Československa K. Gottwaldem vdovský a sirotčí důchod, protože František Kurka zemřel 100 dní před lhůtou pro splnění tehdejších podmínek. Matka Marie se již nikdy znovu neprovdala a žila až do své smrti se svým synem v domě ve Vráži.
V říjnu 2023 pan Michal Kurka nechal ke 120. výročí narození svého otce Frantiska Kurky a ke 100. výročí nesmazatelného zapsání se československého vodního póla do olympijské historie vyrobit pamětní desku, která byla 2.října odhalena na domě, kde žil. Náš klub se prostřednictvím svého předsedy Tomáše Růžičky slavnostního aktu zúčastnil a společně s místopředsedou české olympijské akademie, Zdeňkem Škodou desku odhalil. Jsme hrdi na to, ze muzeme nadi praci navazat na tak vyznamnou historickou udalost, kde se Sparta vyznamne zapsala.